Přednáška Opava 2. část, 28. 9. 2013

Přednáška Opava 2. část, 28. 9. 2013

(22:12) Vrátím se k tomu, co jsem teď začala. Ano, planeta má jiné  podmínky. Ona vibruje jinak, protože vesmír, jak víte, se rozpíná. My se rozšiřujeme. Od toho centra, od toho velkého třesku, kdy to všechno vybouchlo a vzniklo, když se dostaneme do určitých kružnic, tak to tam má vyšší a vyšší náboje. A my jsme se dostali do oblasti, kdy planeta skutečně vibruje v 5D. Ale mezitím ještě na planetě zůstává hodně lidí, kteří patří na 3D. Proto se dějí tak drsné věci.

Já jsem přišla pouze pro takzvaně 9. třídu. Zkuste si představit, že jsem paní učitelka třídní v 9. třídě, a vy teď končíte, a přichází účtování, doba vysvědčení, a odcházíte do vyšší školy, neboli do střední školy. Mezitím samozřejmě osmáci dozráli do devítky, sedmáci do osmičky, všechno se posunuje, a do prvních tříd nastupují prvňáčkové. Vývoj ale pokračuje.

Vy víte, že my nemáme devět tříd, máme jich jenom sedm. Takže jsem přišla s informacemi zhruba pro jednu sedminu lidí. Ono se to teď pomaličku rozšiřuje, samozřejmě Bůh není jen přes jednoho člověka, veškeré informace, které teď chodí, se dolaďují. Je to teď všude na planetě, planeta si poradí vždycky sama, to božství je univerzální, takže přijde vždy v pravý čas. Vy každý z vás jste jinak naladěni. Někdo je víc logický, někdo víc emocionální, někdo to vidí přes matematiku, někdo zase přes tvoření, přes tvorbu, přes malování, to je jedno, jak to využíváte.

Teď je velký informační chaos, všude to vidíte, co se děje kolem vás. Před deseti lety byste možná netušili, že se dnes budete zabývat duchovnem. Kdybych vám tohle, co dneska, řekla před deseti lety, tak mě zavřete do blázince. To nešlo. Já jsem respektovala věci, dostala jsem příkaz, abych nezsahovala vůlí Ivy, věděla jsem, že musím čekat. 40 let jsem čekala, pak mi Otec přikázal, že musím začít, a začal mi posílat lidi, a já jsem dvanáct let trénovala těmi výklady ve vztahu k těm lidem na dnešní přednášky. Aspoň jsem získala praxi, samozřejmě. Věřte mi, já jsem se namluvila, stovky, snad tisíce hodin, to nedokážu nikdy spočítat. Protože nejlepší, co můžete pro druhého člověka udělat, je vysvětlit mu, jak být lepší. Nikdy žádné zasahování. Já se za chvilku k tomu dostanu.

V roce 2009, dva roky před tím, než jsem začala přednášet veřejně, to už přišel čas, aby na mě nedosáhl žádný z magických stavů, se jednou v noci objevily čtyři ruce nalevo mého těla, a čtyři ruce napravo, a ti andělé mě vyzvedli o tři patra výš. Jela zdviž, v každém patře se to chvilku houpalo, a zase se to rozjelo, až potřetí jsme zastavili, zhaslo se, a já jsem cítila obrovskou duchovní svobodu. A skutečně do krátkého času se stalo, že jsem vystoupila na veřejnost.

Ano, čekalo se na dobu, kdy jsem si vybila veškeré minulostní karmy, s tím, aby dnes na mě nikdo nedosáhl, aby mi nebylo ublíženo. Na rozdíl mezi minulými „svatými“ (vy víte, že to považuji za obyčejnost) na minulé 3D planetě, co už teď není - i v minulých tisíciletích se tady pohybovali velice čistí lidé a přinašeči, kteří věděli, že jsou obyčejnými lidmi. Ale pozor, bylo jim většinou ubližováno. Ten 3D svět měl obrovskou vůli po moci. Přišli záměrně a znali svůj osud, a přesto s ním souhlasili, přestože jim pak bylo tělesně, fyzicky ublíženo. Ale nemusíte se bát, Bůh nikdy nedopustí, aby taková duše, která sem přijde jako přinašeč, trpěla víc, než je nutné. Než to, co si sám ten člověk přijde odložit z minulostních věcí.

Dnes jsem přišla do úplně jiného prostředí, protože dnes už je planeta v 5D, takže nikdo už pak na takového člověka většinou neútočí. On ani nemá karmu. Pak vám vysvětlím, na jakém principu to pracuje: takový útočící člověk totiž odstřelí sám sebe. Ale to vám pak namaluju.

Takže, tento systém se pomalinku vyvíjel, informační pole se zvedala. V nynější době jsou na planetě úplně jiné podmínky. Andělé vždycky říkávali, že vstupem do 5D planeta změní fyzikální podmínky. Jestliže jste se někdo věnoval léčitelství, to znamená bílé magii, kvůli vám jsem přišla. Přišla jsem vás převzít do vyšší fáze vývoje. Vysvětlím systém. Dnes prožíváte veliké zkoušky, tak abyste jim rozuměli, abyste je zbytečně neodmítali, nebránili se jim, protože byste se zbytečně zablokovali.

Teď už víte, že se vrstvy mění. Odchází devátá třída, pro kterou jsem přišla. To znamená, že nevědomí lidé, kteří se za spoustu životů dostali už přes hladinu srdce a přes hladinu komunikační, se teď dostávají k informacím a stávají se z nich černí mágové. Protože oni musí vývojově tak zvýraznit svoji vůli, že ji začnou zneužívat. Samozřejmě že ti, kteří byli černými mágy, už přišli na to, že chtějí činit dobro. Posunují se z fáze černomagické do bílých mágů, a začínají léčit. Pozor, s dobrým úmyslem.

Ano, vy už znáte správnou cestu. Správná cesta k Bohu je zlatá střední cesta. Ale napřed ten člověk musí přemrštit fanaticky i ke zlu i k dobru, aby mu došly věci, a zkušenostmi získal vědění, že tohle dělat nesmí. Vy jste jenom neznali podmínky, které tady byly. To znamená, že jestliže jste se přesunuli jako bytosti z černých mágů do bílých mágů, už děláte dobro – myslíte si, že děláte dobro – a nějakých pár životů zasahujete a pomáháte. Co to znamená? Jestliže na někoho člověk působí, sebere mu tedy karmu. Ten člověk si ale musí prožít nemoc, což bílý mág považuje za špatnou věc. Nemoc považuje za špatnou věc. Ale každý z vás sám za sebe jste se sem přišli učit, a vy potřebujete i tu nemoc, která přichází, abyste ji přijali. Já se k tomu za chvilku dostanu.

Ve vysvětlování Krista je to, že musíte splatit vše do posledního haléře. Musíte milovat tu nemoc. Protože když ji považujete za špatnou, vy s ní nesouhlasíte. A to není pokora. Takže vidíte tady v těch dvou hladinách, že černí mágové se posunuli do bílých, nevědomí do černé magie, tady se promíchaly vrstvy a teď je tady obrovský chaos.

Tehdy si ale vzájemně ještě musíte vybít karmu ze třídy do třídy. Takže: bílé mágy dohání karma z černé magie. Nastávají tam útoky. Mnozí z vás zažíváte hlavně v noci stavy, kdy na vás něco obrovsky útočí. Je jednoduché se toho zbavit. Vy máte mít obrovskou lásku, trpělivost, žádnou kritiku, žádné další útoky, žádné ochrany – to je vaše magie. Vždyť je to váš osud, vy se máte naučit sklidit svoje činy. Jestliže si udělám ochranu jako vajíčko před nějakým útokem, tak i já dělám magii. Ne, já zkrátka musím ten život přijmout. Vy se bráníte přijetí toho člověka, který útočí. Paradoxní je, že když vám to je jedno, tak se to do vás nestrefí. (32:44)

Já jsem zažívala tyhlety věci ve velké rychlosti, byla jsem velkou oporou mým dětem. Pamatuji si, jak jednou v noci přišlo obrovské zlo k posteli, Petruška spala vedle mě, to už bylo v době, kdy Lucinka byla vdaná. A to se na tu postel vůbec nedostalo. Napínalo to prostěradla a deky, jak to chtělo všechno stáhnout, co se odehrávalo kolem té postele, to bylo neuvěřitelné. A ta Péťa: Mami …. tak jako kvílela, a byla zatlačovaná do polštářů tlakem té energie, nicméně já jsem ji jenom chytila za ruku a řekla: Klid, nic se neděje, vydrž. Během pár chvil se to zastavilo.

I na toho člověka, který to pošle, musíte myslet s velkou láskou, protože on neví, že si zapisuje karmu útoku. Že útočí sám na sebe a že ho to dožene. Láska, kterou máte cítit k lidem, kteří útočí, má být ve formě soucitu. Za prvé vděk, že vám vybil karmu, a za druhé soucit, že on neví, že útočí sám na sebe.

Dále vidíte, že při těch posunováních vrstev bílí mágové odkládají zasahování. Pozor, obyčejný člověk - v uvozovkách, vy víte, že nikdo není výš ani níž, to je iluze, ale vy to takhle vidíte v tom hmotném světě – obyčejný člověk je mnohem výš než jakýkoli léčitel, který zasahuje. Vysvětlím proč.

Jestliže jsem léčitel a seberu druhému člověku karmu, seberu mu pochopení. Zkuste si představit, že jste žáci v první třídě, a že špatně napíšete písemku. Na čtyřku, na pětku, v matematice. Když budu bílý mág, já tomu žáčkovi tu známku vygumuju. A tak jsme oba podváděli … Jenže tělo toho žáčka se pohybuje v hmotné sféře, a paní učitelka vysvětlí další matematiku, a žák neumí ani tu, a tak se to nabaluje, a za čas přijde další koule. Další zhoršení osudu, protože já zase neumím.

Já jsem duchovní učitel. Tomu žákovi nejprve vysvětlím – hodiny a hodiny mluvím – co má udělat. Ono mu něco utkví v hlavě. A už je mi jedno, jestli opraví z pětky na čtyřku, na trojku, na dvojku nebo na jedničku – to už je záležitost jeho učení, schopnosti kapacitně přijmout informace. Ten žák totiž musí zvládnout písemku z matematiky za první třídu, pak bude následovat druhá třída, třetí, až devátá. Mágové myslí, že se mohou posunout.

Prosím vás, žádné zasvěcování. Když už ho máte, tak si ho nevyčítejte, to je vaše zkušenost, zase dobrá. Zasvěcování je vlastně duchovní lenost – teď se nechám zasvětit a budu umět matematiku páté třídy. Pozor, vy to nemáte v praxi odžito, zkušenosti nemáte v sobě. Vy musíte projít celou školou, abyste všemu rozuměli. Víte, jak byste byli vyděšení?

Vy obskakujete informace. Je jednoduché se dostat nahoru - žít den po dni, ráno po ránu, jak vám to ten osud přináší. Vy jste Bůh, který si zvolil osud kousku planety, a ten je neměnný. Osud planety je stanovený se vším všudy. A vy jste si vzali kousek, protože vidíte jako Bůh: Aha, přesně tenhle osud mi vyhovuje, tady přesně dostanu na frak, tak jak já jsem kdysi dával v minulostním životě na frak někomu jinému. Tohle je přesně pro mě, abych věděl, že to těm lidem okolo sebe už neudělám, a že tuhle situaci přijmu za svou. Nebudu se bránit.

Princip je vlastně velmi jednoduchý. Každý z vás je Bůh, který si vybral osud těla vašeho jména. A stanete se Bohem jenom tím, že nebudete nic odmítat. Ani činy lidí, ani situace, ani sám sebe. Všechno je správné tak jak je. Neboli vidíte to, dostáváme se do systému přítomnosti. Jste ve stavu spokojenosti. Ego existuje a žije jenom ve stavu nespokojenosti.

I takzvané karmické choroby, které si lidé nabírají, jsou systémem osudu. I s karmickou chorobou byste mohli žít zdánlivě pro druhé jakoby bez nemoci. O tom nikdo nemusí vědět. Protože když budete jenom spokojeni: Ještě chodím, ještě se můžu pohybovat, ještě jdu sám na záchod, systém spokojenosti, tehdy si neblokujete dál čakry. Protože u karmických nemocí si většinou přitěžujete právě těmi odpory. Proč zrovna já? No proč ne já, mám to dát někomu jinému? Ne, je to moje. To je to odmítání. To je nepokora přijetí osudu. Ježíš vám to ukázal miliónkrát. Vemte si, jak nesl svůj kříž. Kříž je systém osudu. Je to symbol, který tam máte. Máte nést osud těla vašeho jména. Tehdy projdete osudem se zdravým tělem.

Nedávno mi napsal velice zajímavý muž s velice zvláštním osudem, on je hodně logický a jeho osud jsme hodně prodebatovali, je hodně dramatický, prožil obrovské životní zvraty. A dneska přes ty zvraty pochopil, že stačí vlastně jen to přijetí. Jenom skutečně, je to moje, žiju to já, tak udělám tělem všechno pro to, aby se to změnilo, a když ne, tak to nemá být, neodporuju. To stačí.

Já vždycky mluvím o tom nebránění pouze nitrem, prožitkem. Tělem si můžete říct, že ne, řekněte si druhým lidem tisíckrát, že ne. Ale jestliže je to součástí mého osudu, byla to moje vůle, protože já nejsem Iva, já jsem Bůh, který si přišel do těla jménem Iva zažít osud.

Já jsem to zažila nedávno, bylo to velmi krásné, už jsem o tom vyprávěla na mnoha audiopřednáškách, ale protože je hodně lidí, kteří to neslyšeli, tak vám ten postup musím vysvětlit. Teď je to asi čtrnáct dní, co jsem zažila zase zázrak, obrovský a krásný. A vždycky to zažiju proto, aby mi Otec ukázal, co vám mám zase říct, abyste věděli ten postup, jak se postupuje dál.

Dostala jsem přikázáno, že budu přednášet do konce tohoto roku. A samozřejmě se vyvíjím, učím se taky, jsem člověkem, takže Iva nějaké ty odpory samozřejmě ještě prožívala. Už ne nikdy k lidem, to mám už dávno vyřešené, ani ne k situacím, ale spíš taková tíha, tíha povinnosti je taky ještě vlastně bránění se. Loni na podzim to bylo takové těžké období, byly tam dlouhé cesty, vždycky před odjezdem tam bylo: Kam teď jedu? Jé, zase šest hodin, sedm hodin, já bych si chtěla odpočinout... To už je Iva. Okamžitě jsem opravovala, nenene, je to můj osud. Já jsem se tam vždycky těšila, jenom to přemísťování, ta dálka. I když ráda cestuju autem, ráda šoféruju, jsem vášnivý řidič a užívám si to, ale přece jenom, ta noha, když je takovou dobu ve strnulé pozici … začala jsem cítit stín v pravé noze. Tak se tam hezky zapsal, takhle za kolenem. Už to tlačilo, že už to bylo trochu na hranici bolesti, že by mohla začít. Na konci října v noci se najednou objevila bílá ruka, a takhle mi jezdili přesně v tom místě, takhle prstíčky, říkám si, jé vy jste hodní, vy mi asi něco odpouštíte. Vy víte, že jsem se hned kála, hned jsem to opravovala. Druhý den ráno jsem vyskočila z postele na tu nohu, a ten stín mi sjel ke kotníku. Za čtrnáct dní jsem se vzbudila, vyskočím na ty nohy, obrovská bolest, říkám si, já mám snad oteklý kotník, kouknu na tu nohu, a nic. Ale nemohla jsem se ani dotknout toho kotníku, strašně to bolelo, a protože to bylo v listopadu, tak si říkám, jak se dostanu do kozaček, protože mám natahovací? Tak jsem dokulhala do kuchyně, do koupelny, ale už když jsem lezla do kozačky, tak jsem nic necítila. Nebyl čas, musela jsem být za pět minut na poliklinice, tak jsem odjela, pak jsem nakoupila, úplně jsem na to zapomněla. A když jsem přišla domů a sundavala si tu botu, tak jsem zjistila, že mi nic není. Říkám, jé, vy jste hodní. (44:00)