Pokora, optimismus

Iva Adamcová, z přednášky Bystřice pod Hostýnem 19. 10. 2013

00:18:24 Jste bůh, který si zvolil celý osud se všemi okamžiky z bodu A při narození do těla do bodu B, kdy odkládáte svoje tělo. Bloky se vytvářejí tím, že vy jako člověk (Jana, Honza, Miluška) odmítnete některý z těch přítomných okamžiků.

První čakra odmítá pocitem duality, že něco je špatného. Že je dobro a zlo. Dobro a zlo neexistuje. Už jsem vám říkala, jak to je. Protože váš osud je nabraný. V minulosti jste hráli jiné tělo, které když odcházelo z tohoto světa, bylo tak vyvinuté, že něco umělo a něco neumělo. Fáze „neumělo“ znamená, že jste to nitrem nepřijali, vytvářeli odpory, nebyli jste pokorní. Pokora se nastaví tím Bohem do dalšího života těla jiného jména. Tam si přesně nastavíte odpory, které jste měli v minulosti, aby jednoho dne, po mnoha a mnoha životech, jste konečně přijali úplně všechno. Jakmile přijmete úplně všechno, nitrem, pak se do vás nalije plně božství. Ty odpory na jedničce jsou tedy, že něco považujete za špatné, buď do hmoty – lidi, nebo situace. Ale to vy jste si je vybrali, jsou pro vás ti nejlepší. Jenom když přijdete k té situaci, a přijmete ji, že je taková, jaká je, všechen pocit, že je špatná, zmizí. Zjistíte, že ona vám vlastně byla dobrá. Že se v ní spousta věcí vyřešila.

Na druhé čakře, tam jsou takzvané vztahovky. Že vám vadí, že někdo něco dělá, tak jak to dělá. A vadí vám situace. Pozor, hodně lidí už dnes – když na vás sahám, někdy to cítím – už má hmotu čistou, k lidem už jste výborní, tam už máte jasno. Ale situačně to někdy nezvládáte. I situace je součástí vašeho života. Váš osud těla je malou částí osudu planety. Osud planety je hotový, stanovený. Vy si vyberete jako Bůh jenom támhleten kousíček, který si zahraju. A ten se jmenuje mým jménem. Vy si skutečně to gró musíte splnit. Přišli jste sem, abyste to prožili, abyste zjistili, že už neodporujete.

Někdy na některých čakrách je to velmi těžké, hlavně na srdeční čakře, kde ještě jste schopni litovat druhé lidi. Jenže my máme opravdu božsky stejná pravidla. Já jsem si nabrala svůj osud, abych se naučila jím projít a přijmout ho takovým, jakým je. A věřte, že v jistých fázích byl velmi těžký. Nikdy jsem nefňukala. A nefňukala jsem, protože jsem milovala zbytek rodiny a lidi kolem mě, abych já tím, že budu zbořená lítostí, je netrápila. To už je pokora. Síla toho, že milujete druhé lidi, a že jim ukážete, že to jde zvládnout. Taky moje děti, které to viděly, ty dneska nic nepoloží. Věřte, že i kolem budování centra v Mnichově je spousta nedostatků, i moje druhá dcera ve Francii tam taky prožívá obrovské věci s domem pro podobné centrum (ta by mi dala, kdyby mě slyšela, ta to nemá ráda, když o tom povídám). Můžu vám říct, že to ráda zdálky pozoruju, protože tam se děly tak neuvěřitelné věci, ale ona to fakt zvládla na jedničku. Ten dům je pro ni požehnání. Vidíte to, hmota. Tu hmotu tady máte proto, aby vás prozkoušela, jestli ještě jste schopni ten odpor vytvořit.

Ještě se vrátím k těm lítostem. Protože nejenom že vy máte přijmout svůj osud bez lítosti, ale taky samozřejmě máte přijmout osudy jiných lidí, které máte v osudu. Když už umíte svůj osud přijmout, pak tam jsou ještě děti, a to jste ještě trošku víc rozvibrovaní, když se to týká dětí. A potom jsou přátelé, různí lidé, kteří se tam pohybují.

Ale pozor, vy jim nepomůžete tím, že je budete litovat. To zlomíte i sebe. Takže vy budete mít bolest na hrudníku, na hrudní páteři nebo v rukách. To se týká oblasti čakry v těle, která je tam nastavená. Ale hlavně těm lidem nepomůžete. Vy jim pomůžete tím, že budete silní.

Zkuste si představit, když budete mít dceru, a ta si přijde stěžovat na svého manžela. Kdybych si k ní sedla a přitakávala bych, já bych jí ubližovala. Přidávala bych jí tíhy odsudku na toho jejího muže. V životě bych to neudělala. Já naštěstí – vidíte, když to není nutné – nemusím mít takové zeťáky. Kdyby to bylo nutné, kdybych to neuměla, tak by v tom mém osudu takový nějaký zeťák figuroval. Ne, já bych takové dceři, která by tohle udělala, tak bych si s ní sedla a vysvětlovala bych jí, co je na tom jejím manželovi krásného a v čem je dobrý. A už jenom tím by si za tu dobu sezení upravila čakry, které by se pootevřely, už by přišla domů v jiném stavu a ten muž by se k ní choval úplně jinak.

Dostala jsem nádherný dopis. Jedna paní mi napsala, že nikdy o mě nevěděla. Byla teď na přednášce v Opavě. Její známá jí asi měsíc předtím volala, hele, nepůjdeš se mnou na přednášku? Bude to tehdy a tehdy, asi možná nebudou lístky. Ona řekla, já asi nepůjdu, v tu dobu mám jet do Prahy. Přišla ta sobota a ona se nepohodla se svým mužem. Takže se trhla, že do té Prahy nepojede, leda jestli se on omluví. Manžel se chtěl omluvit, ale vypnul se mu telefon, zkolaboval telefon. Takže ona si řekla: Co budu teda v sobotu dělat? Půjdu na tu přednášku. Nevím na jakou, nevím o čem, a stejně nebudou lístky, tak se půjdu projít. Ale lístky byly. Ona řekla: Já jsem si sedla úplně dozadu, nešla jsem ani k těm známým, ke kterým jsem měla jít, a jenom jsem žasla, žasla, žasla. Celoživotní otázky, které mi celý život letěly hlavou, tam byly zodpovězeny. Mně se tak ulevilo. Já jsem šla domů lehká, bez vnitřních bolestí. My jsme prožili s mým mužem tak nádherný zbytek víkendu... On žasnul, co to přišlo domů. A to je ono...

00:26:52 Někteří jste obrovsky připravení, vy už nemusíte slyšet základní přednášky, pak už stačí jenom tohleto. I když doladění toho pohledu, jak to v tom těle mechanicky pracuje, ono je také dobře, abyste to viděli. Pak vám spoustu věcí dojde. Ale je to velmi úlevné zjistit, že všechny věci jsou správně tak, jak se dějí.

Některé ty vaše osudy jsou velmi obtížné, nebo respektive byly obtížné. Dají se vždy vyřešit jednou jedinou zbraní: pokorou, neboli láskou - nepřitěžovat tomu světu. Vy do toho světa máte dát jenom to, co mu pomáhá. A to není nespokojenost, to je spokojenost. To je strašně důležité vědět. Když budete rozladění, budete přitěžovat planetě. Pozor, ta planeta vám bude taky dávat zpátky rozladěnost. Všechno, co položíte do toho vnějšího světa z toho těla, se objeví. Tak zasévejte jenom optimismus. To je jediné, co po vás chci. A věřte mi, že vždycky jde položit ještě větší a větší optimismus.

Teď jsem komunikovala s jednou úžasnou paní, která už půl roku, možná déle, pracovala. A přišel nádherný dopis, já to hned na tom dopise vidím, ty nuance, kde se ještě objevuje ten egoismus, aniž by to ten člověk věděl. Vy to ani nemůžete vědět, ta kapacita se pomalounku snižuje. Já jsem tu proto, abych vám to řekla, abych vám to objevila. A ona psala, že pracuje, poslouchá celé léto přednášky, ale „nic se neděje“. Ještě se nic neděje. Takže, tam bylo očekávání. Když já budu tohle dělat proto, že očekávám ozvěnu směrem ke mně – ona měla velmi těžký osud, přišla o muže, o dvě dospělé děti, které ji nechtěly, tam byly nějaké minulostní karmy samozřejmě, měla dům, který se nemohl prodat, byla bez práce, všechno otočený špatným do toho světa. A všechno dělala jenom proto, aby se to změnilo. 

Takže, to je skrytý egoismus, ten člověk to dělá pro sebe. On to sice dělá, a le to je ještě snaha o magii, to je nevědomost. Já jsem jí říkala, prosím vás, vy byste měla zastavit svoje očekávání. Já budu obrovsky čestná až do smrti, do svého bodu B. Protože vím, že v tomhle stavu morálky jsem svobodná. Nemusím přemýšlet o tom, co kdo kde mě proklíná za něco, nebo komu jsem co ukradla. Pozor, taky můžete někomu něco ukrást bez úmyslu, já jsem jednou takhle skoro ukradla petrželku v Bille. Mně bylo takový horko, když jsem na to přišla... Já jsem si ten pytlík s tou petrželkou navlíkla takhle na ruku a měla jsem ještě další tašky a zůstala mi navlečená, a když jsem zaplatila, tak jsem pak přiběhla zpátky a říkám, podívejte jak kradu .. ale to se nepočítá, počítá se úmysl, já jsem ji zaplatila, nebojte se...

Někdy se hodnotíte podle toho, že vás někdo hodnotí, a neměli jste ten úmysl. Když jste neměli ten úmysl, nejste za to zodpovědní. To si pamatujte. To odpadne spousta věcí. Bůh hodnotí úmysly. Jedna z největších zkoušek je, že musíte prožít věci, kdy si okolí o vás myslí, že jste darebáci, i kdybyste nebyli, a musíte to přijmout, protože kdybyste byli na jejich místě, ono by to tak vypadalo. Když zachováte klid, tak se na všechno přijde, to se otočí, a opravdu se to urovná. Tyhlety věci jsou velice delikátní. Nezapomeňte, že to položíte, to se zjeví.

Napsala jsem té ženě odpověď: Zastavte svoje očekávání. Když něco položíte a očekáváte odezvu od světa, Bůh taky čeká... On vám to nedá, on ví, že tam je egoismus, vypočítavost. Vy to máte dělat bez očekávání. Kdybych byla na vašem místě, řekla bych si: Já se tak chovat budu, protože mně je tak dobře. Ano, mně je dobře. To znamená, i kdybych umřela v tomhle stavu, sama, bez práce - budu samozřejmě dělat všechno pro to, abych se uživila - vy tím tělem musíte konat - ale bez fňukání. Ona mi napsala veliký dopis, víte, ale ono je hezké, když máte partnera a můžete se mu svěřit s nějakým trápením, a děti... A tak jsem jí napsala, to bylo minulý týden na pumpě, když jsem jela do Tábora, krátce, poslyšte, zlatíčko moje, víte, co bych udělala na vašem místě? Já bych byla obrovsky šťastná, že v té mizérii, ve které žiju, žiju sama. Protože když jsem sama a o nikoho se nestarám, já si klidně lehnu na zem a přikryju se dekou, a nebudu fňukat. Ale kdybych tady měla děti a někoho dalšího, už by mě tížilo, že oni to nezvládnou psychicky tak jak já. A ona mi napsala, ježišmarjá, tohle mě nenapadlo. Já jsem asi přece jen egoista.

Víte, člověk vždycky ještě může hlouběji sáhnout do toho optimismu. Jde to. Vždycky to jde, proč se radovat. Dívejte se, snažte se to vidět. K čemu je to dobře, že jsem teď sama? K čemu je to dobře, že teď nemám peníze? Víte, když zůstanete v klidu, i bez peněz, ony vám přijdou. Vím, že je to těžké, ono to s vámi hejbe. Ty zázraky přicházejí v době, kdy jste fakt na dně. Tohle nemůže zažít člověk, který je hmotně bohatý. Pozor, existují úžasně duchovní lidi, kteří jsou i bohatí, ale je jich velmi málo na planetě. Tady jde totiž o to, v jejich případě, že umějí prožívat takzvanou duchovní chudobu. Vidí, že ty peníze jsou pouze tady k dispozici, ale nepřivlastňují si je. Vy jste totiž přišli odložit hmotu. Hmota je vaše tělo. I když si připadáte jako tohle vaše tělo, vy nejste tohle tělo. Zapomeňte na sebe. 00:34:15