Ústí nad Labem 13. 9.
2013 – (00-42:27)
Vítám vás po velice dlouhé době,
protože vlastně v Ústí jsem byla naposled na konci dubna, a těch
pět měsíců se nám zdálo strašně dlouhých. Ale ono to
obrovsky uteklo, utekly mi i prázdniny, protože se každý den dělo
něco neuvěřitelného, a děly se spousty zázraků, a dělo se to
i proto, abych vám je potom mohla vyprávět. Vidíte, že jsem
slepičí prdelka. Abyste vnímali pohledy směrem ze 3D a směrem k
5D. Je to velmi důležité.
A navíc, teď se děje velmi hodně
věcí, co se týká korespondence, kdy lidé píšou dost důležité
dotazy, a já opravdu nemám čas odpovídat. Snažím se, věřte
mi, nosím to s sebou všude jak kočka koťata, i v telefonu. Pak
píšu nesmysly, protože ten prst mi tam naťuká jiný písmena, a
když si to pak přečtu, říkám si, chudáci lidi. Já se vám
všem omlouvám, už se snažím, už jsem to zjistila, že mám
takovýhle překlepy, doufám, že to pak neluštíte jako křížovku.
(:-)) Takže, už jsem vědoucí v tomhletom smyslu, pro mě všechny
tyhlety média jsou nepředstavitelným problémem.
Já jsem tady vlastně takový
mimozemšťan, který se nahustil do toto těla, do hmoty Ivy, a teď
se snaží předat vám všechny informace, jak se orientovat a jak
se vymanit z těch vašich stavů, které ještě ze 3D vypadají a
prožíváte je jako utrpení.
Ještě vám chci říct, že tahle
přednáška bude pro vás velmi dlouhá. Jana, která zařizuje
přednášku tady v Ústí a vždycky ji zařizovala, začala se mnou
na jaře jezdit na přednášky jednou za měsíc, protože byla
zvědavá, jak to vypadá, a protože já vždycky přednáším v
sobotu a přednášky jsou od ráno od devíti do večera do šesti,
tak mi pak řekla: Ty jsi na nás nespravedlivá, na Ústečáky. To
mě dožralo, a tak jsem řekla, tak to teda není, u vás to byly
pátky a taky jsem tu byla víckrát, ale uznala jsem, jestli budeš
chtít, mně je to jedno, jestli mluvím 3 hodiny nebo 9 hodin, nebo
12 hodin, tak si to objednej. Jenže nakonec to dopadlo tak, že v
sobotu žádný ten sál nebyl volný, takže nakonec je to takhle,
ale je to na 5 hodin, takže dneska si užijete o 2 hodiny víc než
jste zvyklí. Tak doufám, že když na to nejste zvyklí, že vám
to nebude vadit.
Mně teď psala jedna paní z Německa,
která přišla nečekaně na přednášky. Hned se nabídla, že je
přeloží pro Dana do němčiny. Teď se překládají přednášky
i do cizích jazyků, lidé se nabízejí sami, a ona mi říkala:
Ivanko, když jsem dostala ty audiopřednášky od Dana, já jsem
nikdy nevydržela sedět a poslouchat dvě hodiny, a já jsem
vydržela 7 hodin poslouchat. A vůbec nejsem unavená, naopak, celá
vrním, je mi dobře. Takže, všechno se to skládá.
Ale navíc, musím vás pochválit,
protože vy všichni, kteří píšete, a kteří jste kdy psali,
jste měli tak šikovné dotazy, že jsem se rozhodla, a mnohým jsem
to i napsala, že každou tou následující přednáškou, která
bude natočená v audiu, budu lidem odpovídat, protože i vás
všechny to bude zajímat. Je to i vaše praxe. Vy nejste nikdy
oddělení. To už víte.
Takže na konci, asi poslední hodinu a
půl, možná i dvě, si napište dotazy. Většinou v Ústí jste se
nechtěli nikdy ptát, a když, tak to bylo takové ostýchavé,
možná se stydíte, je to pro vás lepší anonymně. Vezměte si
potom tamhle papírky a položte dotaz a já vám to pak v druhé
polovině přednášky zodpovím. Nicméně, teď se připravte,
protože začneme.
Vývoj: na všechno ostatní, na věci
viditelné vašima očima zapomeňte. Vše, co existuje, je pouze
vývoj neboli neustálá změna. A ten Bůh, ta celková energie,
která existuje, která existuje, která se sem přichází vyvíjet,
ta potřebuje vnímat, potřebuje žít. Potřebuje cítit. A proto
se dějí všechny věci, které se dějí, a vy, každý z vás jako
Bůh si to prožijete tím, že se vtělíte do hmoty. Teď mluvím
vyloženě o 3. dimenzi. Víte, že dimenzí je velmi mnoho, a my
jsme teprve na začátku. A tahleta třetí dimenze, kdy přecházíte
přes bránu 4D do 5D je pro vás ve vývojové fázi jedna z
nejdůležitějších.
Nejdůležitější proto, že 1., 2. a
3. dimenze jsou nevědomé Boha. Ta bytost si připadá jako ta
hmota, kterou tady vlastně znázorňuje, a neví o svém božství
ukrytém vevnitř. A hledá ho. A ona ho hledá takhle: představte
si, že jste Bůh a že se díváte na tuhle planetu, a říkáte si,
já si vyberu kousek osudu téhle planety a vtělím se tam. Osud
planety je součet veškerých osudů veškerých bytostí tam
žijících. Tak si vyberu osud jedné skořápky a vtělím se do
ní. Jmenuji se třeba Jaroslav.
Za dobu pobytu těla ve hmotě, která
se jmenuje Jaroslav, vyvedu spoustu dobrých věcí, ale i spoustu
nedobrých věcí, jako vy tady, protože se cítím v tom těle
Jaroslav oddělen. A když potom odložím tuhletu masku, která se
jmenuje Jaroslav, vrátím se do své podoby Boha, a za nějaký čas,
až se znovu zrodím, tak si vyberu přesně ten osud, kdy sklidím
to, co jsem dělal jako Jaroslav. Když budu jako Jaroslav vzteklý,
tak si vyberu tatínka vzteklouna, protože tenhle tatínek je pro mě
ten nejlepší. A když toho tatínka budu milovat, protože mě
stvořil, budu přehlížet to, že on je vztekloun, ale řeknu si:
Herdek filek, takhle bych nechtěl vypadat, tohle se mi moc nelíbí,
není to příjemné pro druhé lidi být takovým člověkem. Pak
jste zastavili svoji karmu v minulém životě jako Jaroslava pro
tělo nové. Je to jediná možná cesta. Protože vy jste neopláceli
zlost zlostí. Jakmile vám ale tyhle věci nedojdou, pokračuje
učení, protože jste se nesjednotili ve vědomí. Je jedno, jestli
vás někdo učí z optimistického, pozitivního pohledu, nebo z
negativního, pesimistického. Vše je pro vás dobré. Vidíte to?
Sjednotit pohled, že je to pro mě dobré. To je jediná parketa,
kterou dokážete zastavit karmu.
Tahleta naše planeta, na které se
pohybujeme a kterou vnímáte jako domovskou stanici pluje vesmírem.
Ale i ten vesmír se vyvíjí. Točí se v takových rotačních
fázích a dostává se do stále vyšších a vyšších vibrací. A
letos, v tomto roce na konci dubna (2013) se naše planeta dostala do
úplně jiných vibrací, a prvky, které na ní existují, to
znamená i prvky vašich těl, vibrují úplně jinak než vibrovaly
v jakékoli minulosti této planety. Proto tohle období je pro vás
jedno z nejdůležitějších.
Co to pro nás znamená: už jsem vás
učila na základních přednáškách, že život po životě se vám
zvedá v páteřním kanálu hadí síla. Je to vlastně vaše
skutečná energie, která tam proudí, a vrcholu vývoje dosáhnete
teprve tehdy, až se ta vaše síla spojí s Bohem. Až toho Boha
přivedete do svého těla na 100%. A proto se vždycky krátkou dobu
před tím, než se tohleto uskuteční s každou planetou, vtělí
sem na tuto planetu do hmoty člověk, který vám řekne víc. A on
se vtělil.
Před dvěma tisíci lety se vtělil
člověk Ježíš, který byl Kristem. Ano, on ukřižoval svoje ego
a přišel vám ukázat z velké výšky podmínky přechodu. Spoustu
lidí tomu samozřejmě ještě 2 000 let nerozumělo, nemohli ani
rozumět, někdo víc, někdo méně. Nicméně, lidí přibývalo, a
protože osud planety je stanovený, a naše božství to seshora ví,
a vědělo se, že přijde čas, kdy planeta se dostane do oblasti
vesmíru, kde začne vibrovat v 5D, bylo nutné, a v tom plánu to
bylo vidět, že v tuto dobu tady bude veliké množství lidí,
kteří jsou svou vibrací uzpůsobeni k tomu, aby pochopili. Protože
se dostali přes fázi nevědomosti k černé magii, přes fázi bílé
magie až k jejímu odložení, až k tomu, co já vám dnes
vykládám. Proto jsem se v tomto životě sem k vám narodila.
A teď pozor: do této doby planeta
fungovala ve 3D. To znamená, že tady byli nevědomí lidé, pak
lidé, kteří dělali černou magii, a ti, kteří dělali bílou
magii. Málo jedinců bylo takzvaných svatých, kteří došli
osvícení, nebo nějakým způsobem byli i církví označováni
jako svatí, kteří došli těch vysokých cílů. My je označujeme
jako svaté, protože jich bylo velmi málo. Co je drahé nám na
zemi? Zlato, perly, diamanty, protože je toho málo, člověk si
toho váží. Takových lidí si lidstvo taky vážilo, ale věřte
mi, ti, kteří to prožívali, ti o to vůbec nestáli, ti byli těmi
nejobyčejnějšími lidmi. Ztratili totiž svůj egoismus, a vláda
hladiny hmoty, hladiny egoismu, na ně nedosáhla. Lidé, kteří
používají egoismus, jsou totiž „mrtví“. Oni jenom papouškují
hlas nitra – hladiny, která vám vnucuje negativní emoce, abyste
je vytvářeli. Ale to nejste vy. Stačí ho neposlouchat. Toho, kdo
z vás chce udělat marionetu.
Představte si, že v tom stavu 3D jste
se potom dostali do stavu černých mágů, když jste zjistili, že
ve vás je velká síla Boha a můžete rozhodovat o věcech, a
začali jste toho zneužívat. Všichni, i já jsem to dělala. V
minulých životech to musel dělat každý. Dalším vtělováním a
navracením se do hmoty, kdy ztvárňujete různé bytosti, pak v
každém následném životě – a to už jsem vyprávěla na
příkladu onoho člověka Jaroslava – si sami nabíráte další
osud, kde sklízíte své minulostní činy. To znamená, dohání
vás karma. Takže jestliže odložíte černého mága, a stanete se
bílým mágem, dohání vás útoky černých mágů. A zbavíte se
jich jedině tak, že zůstanete inertní.
Ten člověk, když mi přijde něco
udělat, mi pomáhá. Vybíjí mi moje vlastní činy, které jsem
kdysi já někomu udělala. A teď jde o to, abych si já o něm
nemyslela, že je špatný, nezlobila se, nepomlouvala ho, nefňukala,
že se mi to děje, nenenáviděla ho, nevadilo mi to, nepovažovala
to za špatné. To jsou totiž negativní emoce, kterými si zapíšete
další karmu odporu, protože to není pokora klidu.
Ten člověk vám zaprvé pomáhá,
vybil vám karmu. To je iluze, že je nepřítel. Nepřítel
neexistuje. Všichni, co jsou nepřátelé, jsou vašimi největšími
dárci. Jediným nepřítelem, kterým jste vy, je to, co ve vás
křičí a nechce to, odpírá to. Tohle je samozřejmě stav, který
byl ve 3D, a fungoval.
Jakmile se stanete bílým mágem, já
jsem tu vlastně pro nejširší stav a komunitu bílých mágů,
protože už máte odžito spoustu snažení se dělat dobré skutky
a pomáhat lidem, a už máte v sobě tolik energie, že děláte
různé léčivé momenty a různé terapie, které tady jsou. Vy
jste samozřejmě nevěděli ve 3D, že to je stav, který ještě
není správný, není čistý.
Nedávno jsem dostala od jedné paní
dopis: Vy tedy zatracujete léčitele a přikláníte se k doktorům?
To není pravda, nic nezatracuji, já vám ukazuji, že vše je
dobré. Každý černý mág se musí dostat do pozice bílého mága,
a bílý mág musí odložit bílého mága, aby se dostal do pozice
pokory. Protože vy nakonec, v té nejvyšší fázi, abyste se
dostali do 5D, musíte udělat jeden jediný akt: splatit všechny
svoje dluhy do posledního halíře.
A teď si představte takového bílého
mága. Budu bílý mág, budu léčitel. Dneska když půjdete k
léčiteli – a to se mi děje od března skoro pořád – tak vám
bude strašně. I jemu bude strašně. Jsou lidé, kteří jsou mými
přáteli, věří mi samozřejmě, ale neustála manžela, když mu
bylo špatně, a přece jen přiložila ruku, a do druhého dne
myslela, že umře. Vždyť ta planeta vás chrání, ona už má
jiné vibrace. Tohle patřilo do 3D. A je to proto, že ta matérie,
ta hmotná složka planety nesnese magii. Magie je ještě
oddělenost. Tady jsem já a pomáhám. Ale pozor, vnucuju! Navíc,
bílí mágové, a to dobře poslouchejte, seberou tomu člověku
karmu. To v minulosti fungovalo, ve 3D, když tam někdo takhle
zasáhl, tak tu karmu odebral, ale bohužel, nebo bohudík už jsme v
5D. To znamená, že zásah do vývoje druhé buňky, druhého
člověka, je „trestaný“. Tady opravdu dostanete hrozný sek
přes prsty. Nejlepší léčení, které je, je sednout si s tím
člověkem, lidsky si s ním popovídat: Uklidni se, to nic není,
hoď to za hlavu. To je nejlepší, co můžete udělat.
Vy totiž nikdy nemůžete – prosím,
varujte se toho – zasahovat do karmy druhého člověka. Jsem
duchovní učitel. Co to znamená? Léčitel bude zasahovat směrem k
žákovi, který se učí. Zkuste si představit prvňáčka, který
se učí matematiku v první třídě, a napíše písemku na kouli,
nebo na čtyřku. Na špatnou známku. Léčitel udělá to, že mu
vygumuje špatnou známku. Ale ten žák najednou neví … On to
neumí, čas toho těla plyne dál, pan učitel řekne ještě další
věci, teď to přibývá, on to neumí, ale on musí složit
matematiku první třídy, aby mohl udělat matematiku druhé třídy,
a teď se to zvedá, až třeba do promoce. Jestliže tomu žákovi
bude něco chybět, on se nedostane dál, někde ho to dožene. Takže
vidíte, že ta špatná známka z písemky byla úžasnou věcí –
dozvěděla jsem se, že to neumím. Takže se to naučím. Vy se to
musíte naučit sami. Věřte mi, učte se rádi, vždyť je to
krásné, reagovat a žít, ten svět je opravdu překrásný.
Neexistuje výzva, kterou byste nezvládli, protože Bůh ve vás by
si ji nezvolil ve vašem osudu, to nejde. Všechno je pro vás
připraveno tak, abyste měli na to, abyste to vyřešili.
Já jako učitel vysvětlím tomu
žáčkovi, jak se spočítá ten příklad. A je mi už jedno,
jestli ten žáček to z té pětky opraví na trojku, na dvojku nebo
na jedničku, na jakoukoli známku. On v každém případě je
lepší, umí to víc. Ale vidíte, já jenom mluvím. Mluvím,
vysvětluji, vy si nedovedete představit, kolik hodin, dnů, měsíců
jsem se namluvila. Ještě než jsem přišla mezi vás. Taky to
všechno nebylo mojí vůlí, to se jenom stalo. A zase takhle pomalu
zmizím. Cítím, že se blíží doba, kdy už jsem vám řekla
všechno. Možná to bude do konce tohoto roku, ještě to není
jisté, jestli budu pokračovat. Určitě budu v Centru, možná
jednou za měsíc někam vyjedu, protože budeme muset mít
prostředky na energie, dokud ty peníze budou fungovat, a ony ještě
nějaký čas budou fungovat, než se to úplně ztratí. Takže tam
vám budu k dispozici. Třeba i kdybyste jen jeli okolo, přijeďte,
bude nám hrozně dobře. Popovídáme si, obejmeme se.
My jsme letos zažili o prázdninách
nádherné věci, děvčata tu byla se mnou na dovolené, hrozně mi
pomohla, ještě jednou všem moc děkuju, bylo to krásné. A tam
jsme zažili takovou tu komunitu lidí, kteří se měli rádi a
řešili všechno spolu a úplně v klidu a v pohodě, ať se dělo
co se dělo. Fakt to bylo nádherné. Takže ještě jednou moc všem
děkuju.
Ale takhle potom takový člověk žije
všude. Kamkoliv přijdete, roznášíte jenom klid a pohodu, nikdo
se tam nehádá a nepere a nenenávidí. To jsou obrovské věci.
Vaše vibrace se přenášejí do vašeho okolí. A teď si
představte, že ty vrstvy se začnou oddělovat. Ego člověka si
řekne: A co když …? Žádné Co když neexistuje. To je právě
to, co si lidská mysl nedovede představit. Jestliže vysílám do
světa jenom dobro a jenom věci, které jsou potřebné …
Nevím, kolik z vás poslouchá
audiopřednášky, ale pro případ, že ne, budu mluvit. Protože já
jsem na jaře, v květnu a v červnu odhalila další tajemství,
která se týkala Svatého grálu a druhého příchodu Krista.
(22:09) Protože nevím, jestli jste to všichni slyšeli, tak vám
to tady v krátkosti zopakuji.
Tenhle obrázek znáte. Tohle je
člověk, který tady zrušil hladinu oddělenosti. To znamená,
každé vaše tělo je tady protnuto hladinou hmoty. Každý jste
Bůh, který se naleje do hmotné schránky, a vypadá jako člověk
a má jméno. A život po životě přibývá to božství, a když
už zbývá jen krátký okamžik, než se spojí, tak přicházejí
ty nejtěžší zkoušky, kdy se musíte vzdát úplně všeho.
Absolutně všeho, protože pokud tady z té hmotné hladiny budete
cokoliv chtít, tak se Bohem nestanete. Pak zjistíte, že jste o nic
nepřišli, ale že jste naopak získali úplně všechno, celý
svět. Žádná jiná varianta přechodu neexistuje.
A nevěřte prosím vás ani těm
různým metodám zasvěcování a dotýkání se. To všechno je
jenom, jak bych to řekla, stav duchovní lenosti. Já se přece
nemůžu jen takhle dotknout matematika, abych uměla matematiku a
něco zvládla. Já to musím umět, zkrátka to musím umět. Takže
přemýšlejte, už jste hodně chytří, a máte většinou
překrásná srdce, která si s sebou nosíte, proto tady jste. Jinak
byste mě neposlouchali. Vaše srdce je totiž nejlepší a nejkratší
zkratka k 6. čakře, k otevření vašeho třetího oka.
Takže, představte si, že tenhleten
člověk už se stal svatým grálem. Když jsem přednášela v
Šumperku, tak už měsíc předtím, tři neděle, mě Otec v noci
budil a tlačil mě k tomu, abych vysvětlila Svatý grál. A já se
hlídám. Já si hlídám svoje ego, protože samozřejmě ho tady
ještě každý máme, abych náhodou neprozradila něco dřív. A
tak jsem si říkala: Ne ne ne, to je ještě brzo, to není možné,
to jim ještě nemůžu říct … Nicméně, potom jsem po Šumperku
jela na Rusavu a měli jsme sraz v Otrokovicích s Danem, na
parkovišti u jedné pumpy. A my jsme si s Oldřiškou a Danem dali
kávu. Viď, Oldřiško. A když přinesli tu kávu, Oldřiška se
zvedla a šla na záchod, a Dan zvedl oči, a už jsem viděla, že
je tam Nadjá. A říká mi: Něco ti musím říct. Jak jsi
přednášela v tom kostele minulý týden, tak nad tebou byl Svatý
grál. Ty jsi Svatý grál. - A já jsem si říkala, tak je to tady.
Tak musím. A hned v Pardubicích další týden a potom i v Brně
jsem odhalila toto tajemství.
Jestliže do sebe napustíte na 100%
božství, to znamená, jestliže vidíte, že vše je dobré, nic
neodmítáte, ani souseda, který dělá bůhvíjaké pitomosti, ani
vzteklou maminku, ani člověka, který v politice támhle něco
krade – on to musí dělat, on musí něco ukradnout, aby mu jednou
bylo ukradeno, aby zjistil všechny varianty … jestliže jste v
minulém životě někoho obrovsky okradli, dneska budete okradeni,
ale takovým způsobem, že i kdyby jste se soudili desítky let, tak
bude zkorumpovaná i justice, a budete si připadat, že svět je
nespravedlivý. Ono to tak bude vypadat, že svět je nespravedlivý,
ale bude to dobře. My v té oddělenosti, v té skořápce nevnímáme
skutečnou realitu světa. A věřte, jestliže přijmu, že se mi to
stalo, zůstanu klidný a mávnu rukou nad tím, že jsem měl
obrovský majetek a už ho nemám, jsem dneska svobodnější a
šťastnější, to stačí, teď a tady, a na ty lidi myslím s
obrovským soucitem, protože vím, že co dneska zažívám já,
budou oni zažívat v příštích časech svých těl. Není to
nádhera? Teď si představte, že takový člověk se obrovsky
osvobodí. Přestože nemá majetek, žije se mu mnohem finančně
hůř, tak je najednou velmi spokojený a šťastnější. Lidé
různě potřebují nabrat zkušenosti ve věcích, o kterých si
mysleli: Tak teď bych byl šťastný, kdybych měl tohle. Tak jo,
božství mu to dá, aby zjistil, že vůbec šťastný není. Čím
víc toho majetku máte, tím víc se ta hmota sama požírá.
Platíte z ní daně, a musí se to lakovat a natírat, aby vám to
nespadlo, a prší vám do střechy, nebo vám to někdo podpálí,
nebo vám na to namaluje nějakou barvou něco, a teď se o to bojíte
…
Ke mně asi před 14 lety přišel
kluk, který se hrozně moc vztekal nad svým tatínkem, protože
jeho tatínek se strašně bál půjčit mu auto. On byl tenkrát
mladý kluk, asi 17letý, jmenoval se Honza, byl strašně fajn.
Říkal: Ten můj táta, ten je hroznej, on se všeho drží, on mi
nechce půjčit auto. Když já si to auto už někdy půjčím, tak
mám strašný strach, že se tomu autu něco stane. Vy si nedovedete
představit, paní Adamcová, co mně se děje s tím autem. Nedávno
jsem si zase jednou půjčil auto, po dlouhé době a po dlouhých
kecech od táty, sednu do auta, nabral jsem kamaráda, a kamarád se
chytil takhle za to ucho a utrhl celý ten tapecírung, takhle jsme
to měli na hlavě. Takový já mám nervy. - Měl našetřené
peníze, tak to nechal přilepit, tátovi to ani neřekl. Za týden
si zase půjčil auto, a vezl tátovi motor, dal si ho do předního
kufru. A jak jel zatáčkou, tak se ten motor překulil a vyboulil
celou tu přední kapotu. A další měsíc se stalo, že otevřel
dveře, fouknul hodně silný vítr a ty dveře vyvrátil. Říkal:
Já už to auto nechci! Uplynulo 10 let, zase byl u mě, a strašně
jsme se nasmáli. Říkal: Představte si, že já jsem si od táty
to auto odkoupil, bylo sice už o 10 let starší, ale tak
vypulírované, bylo jak nové. A najednou já mám o něj ten
strach, co měl ten táta. To auto mě tak neskutečně štve. Tak
říkám, zkus ho prodat. A bylo vidět, jak to ego ještě se klepe.
Tak se ho zbav, říkám, uvidíš, jak se ti uleví. -A čím budu
jezdit? - Budeš chodit pěšky, nebo trolejbusem ... Pak mi volal
asi za půl roku: Už jsem ho prodal. Mně je tak dobře, nic
nepotřebuju, a když potřebuju, tak třeba zavolá kamarád .. A
pak už si koupil svoje auto, našetřil si, a říkal: To auto asi
bylo prokleté, to není možné. A já říkám: Ne ne ne, ty jsi
otce ještě odsoudil, tak sis musel ještě krátký čas prožít
ten strach, to, co jsi odsoudil na tom otci.
Člověk trpí, obrovsky trpí, když
se něčeho nechce vzdát. Prosím vás, čeho. Já jsem vám nikdy
nevyprávěla a vyprávět vám to nebudu, kým vším jsem byla. K
čemu? To už dávno shnilo. Tohle budou dělat třeba mágové,
černí, bílí, kteří se budou chtít vytahovat, čím vším byli
a co tohle a tak … to jsou pitomosti. To už dávno není pravda.
To už je jako sen. Já mám momenty z tohoto života, že před
20-30, i před 10 lety se divím: Jé, tohle se mi stalo? A vybaví
se mi, že je to vlastně součástí mého života. Jedno jsem
seděla s kamarádkou a ona mi vyprávěla, co jí dělal partner,
takové pitomosti. A já jsem se začala strašně chechtat a říkám,
počkej, to mi něco připomíná. Jé, já jsem to zažila taky …
A právě, když to odpustíte, tak to zapomenete. Jste čistý
papír. Jenom tak vám to připomíná něco z dálky, tak si
vzpomenete, ale netíží vás to. Když to neodpustíte, tak zaprvé
vám to pořád někdo musí dělat, podobné pitomosti, a za druhé
si to pořád nesete s sebou a pořád se v tom přežvejkáváte –
proč to musel dělat, a proč se to dělo. To jsou nesmysly. Vy sami
jste si to zvolili ve svém osudu. Osud je hotový. Všechny situace,
a všichni lidi vám udělali přesně to, co měli, v těch
situacích, abyste zjistili, co umíte a co ne. A teď jsme u toho,
co vám chci vyprávět.
Už víte, že teď planeta reaguje
jinak, a věřte mi, chová se úplně jinak, pravidla se změnila.
Proto je teď velký chaos a velká nervozita. Dějí se opravdu
obrovské věci, útočné, a věřte, je mi to teď těžké říct,
i když vy už víte, ale ne ještě úplně na 100% - a proto se
budu ještě jakoby omlouvat dopředu – že vše je dobře. A lidé,
kteří budou dělat hromadné meditace, na to, aby se odvrátilo
nebezpečí dejme tomu v Sýrii, dělají bílou magii. To je ještě
stav 3D. Tady je všechno hotové a připravené, aby to prošlo,
protože všechny ty body, které tady jsou zaznamenané, mají svůj
egoistický základ, a ten egoismus se teď tady odtud odlupuje, on
se musí zničit. A jestliže já se budu modlit a budu si přát –
já si samozřejmě nepřeji, aby to bylo – to je logika, žejo? -
ale musím respektovat to, co se děje. Odpor mého nitra, které by
chtělo něco jiného, je prosba, chtění něčeho jiného, než je,
což je egoismus a vůle toho těla a člověka. Nejvíc uděláte
pro tuhle planetu, jenom když sami za sebe – to je ve vašich
silách – budete čistou a morální buňkou. Ve smyslu 5D, to
znamená, že to, co nechcete, aby vám dělali druzí lidé,
nebudete vy dělat druhým. Tím nejvíc přispějete a pomůžete
planetě. Tehdy se vždy dostanete do těch míst, kde nebude
zapotřebí, abyste se něčemu bránili. Už jste mnozí možná
zažili spousty zázraků, které se vám budou dít, protože vy
sklidíte pouze to, co jste sami vydali.
A teď se vrátíme k těm bílým
mágům. Bílí mágové zasahují v tom smyslu, že považují nemoc
člověka za špatnou. Ale ono je všechno dobré! Vždycky si
musíte uvědomit, že je všechno dobré tak, jak je. Jestliže ten
člověk má nějakou nemoc, tak buď si ji karmicky zvolil, že ho
bude provázet nějaká silná nemoc, třeba roztroušená skleróza,
anebo to budou nemoci, které si nabral v tom jediném životě, aby
si je prožil, to znamená i s odpory.
Zažili jste někdy, že děláte věci,
které nechcete, říkáte věci, které nechcete? Vy s tím třeba
nesouhlasíte, ale najednou musíte. Je důležité tohle rozpoznat.
Tady vidíte, že vy a ego jste něco jiného, ale ještě nemáte
sílu to zastavit. Ale to už je dobrá hladina. Takže si
představte, že takový bílý mág zasahuje – on si myslí, že
dělá dobro, a už ten úmysl se hodnotí, to už je něco lepšího
– ale už jsem vysvětlila, že on tomu člověku tu nemoc sebere a
považuje ji za špatnou. Znám hodně léčitelů, kteří takhle
léta pomáhali. Oni byli dobří, ale pozor, pro mě jsou všichni
dobří, i vrahové a černí mágové. Vy jste herci na divadle. Já
si jako bytost potřebuju prožít jenom to, co je v tom osudu
nastaveno, abych to příště už nedělal. To je strašně
důležité, a odpadává to velmi pomalu. A proto, vy, abyste se
vymanili z těchto pout, nesmíte ani kritizovat ani odsuzovat, ti
lidé to dělat musí. Takže, když bílí mágové považují něco
za špatné, slyšíte to, to je na jedničce, většinou jim odejdou
nohy. Byli teď velmi nemocní, nemohli chodit, hrozné bolesti
páteří, protože sklízeli ten pohled, že je něco špatně.
Protože ten člověk, když měl nějakou nemoc, musel něco
pochopit. Když to pochopíte, zázračně se uzdravíte.
Já jsem teď díky vám, a moc vám za
to taky děkuju, zažila neuvěřitelný zázrak. Už jsem vám
vyprávěla o mé pravé noze, jak to minulý rok bylo velice
obtížné. Dlouho jsem cestovala, a už tam byl vždy dopředu
takový blikanec: Kam jedu příště? Jé, 6 hodin ... já bych si
chtěla odfrknout. A najednou mi to vždycky došlo: Nenenene, to je
můj osud, Iva to slíbila, tak jo, je to moje. Ale přece jenom se
mi začal vytvářet stín v pravé noze. Nebolelo to, ale za kolenem
jsem měla takový zvláštní pocit, a to už jsem vám dřív
vyprávěla, jak pak v listopadu andělé pomohli, přišli,
pošimrali mě na noze, pak mi to sjelo za 14 dní na kotník, asi 5
minut to obrovsky bolelo a pak to zmizelo. Od nového roku už jsem
to dělala líp, už tady ty pocity ani nebyly, nahoře už bylo
vidět, že to zvládám, už si Iva věděla rady, to znamená
nebránila Bohu, mé skutečné realitě, aby se mohl nalít do mého
těla. Nicméně, první půlrok byl také náročný, já jsem
začínala přednášet 16. ledna v Nebočadech, a končila jsem 30.
června v Brně, a měla jsem jeden jediný volný víkend, to bylo o
velikonocích s maminkou. Jinak v pátek stovky kilometrů pryč,
celý den přednášet, po přednášce domů. Takže nějaký pocit
situační zátěže jsem asi prožila, ale už jsem si ho vůbec
neuvědomovala. A najednou jsem zase měla pocit, že ta noha je
těžká, ale už jsem necítila jenom ten bod, ale celou tíhu té
nohy.
Představte si, 27. srpna, teď ve
středu je to 14 dní, 3 týdny zpátky, přiletěla Lucinka pro
kluky. Já jsem tady měla na prázdninách všechny děti, byli tu i
Italové, a francouzská maminka si přijela pro děti. Prožili jsme
krásných 5 dní, a tu noc, co přijela, jeli z letiště rovnou k
tatínkovi, tam měli všichni večeři, a já jsem na ně čekala,
protože neměli klíče. Tak jsem jim odemkla, a Lucinka si ještě
povídala s Paolem v autě, a Džovánek říkal, babičko, běž si
lehnout, já mamince otevřu, nehlídej. Tak jsem si lehla a usnula
jsem, a najednou mě vzbudila strašná, ale strašná bolest v té
pravé noze. Viděla jsem se zavřenýma očima, jak tam žhnou dva
body, úplně rudě. Svítilo to a strašně to bolelo. Tak jsem to
jenom pozorovala, a první, co udělala hladina egoismu, hodil mi tam
ten Satan: To bude embolie. Zemřeš. - A já nic. Mně bylo tak
dobře! A říkám si, tak jo, už jsem asi všechno odevzdala, já
se těším. V tu ráno takový pocit, jako když něco praskne, mně
se rozzářilo srdce, tak jako jsem krčila ty zavřené oči,
protože dovnitř to už nezavřete, žejo, to vidíte pořád. A ze
srdce ta obrovská zář začala vytékat do toho těla, a když tou
zkumavkou, jak ji vždycky maluju, dotekla dolů, naplnila obě nohy,
a do vteřiny ta bolest přešla, a od té doby nemám nic. Protože
jsem tam pustila Boha. Je tam 100% Boha.
Vy musíte přijmout i tu nemoc, kterou
máte. I všechny lidi, které jste předtím odmítli, a kvůli
kterým jste tu nemoc vlastně měli. I všechny situace, vždyť je
to vaše vůle, že se to dělo. Nikdo neprožije nic jiného, než
má, ten osud je tak vybrán. Takže žijte svoji Boží vůli, je to
vaše. Nic jako tělo a jméno neodmítejte, cokoli budete odmítat,
budete v pozici utrpení. Protože to není vaše vůle, to je vůle
masky, kterou nosíte, za kterou se považujete. Vy nejste
Jaroslavové, Janové, Mileny ani Jany, zkrátka nejste jména. Je to
na krátký čas. Všechny odpory se musí vrátit, všechny odpory
musíte sklidit, a to, co říkal Ježíš: pokorně zaplatit.
Jakmile si to necháte od někoho
odebrat – víte, oni nám jednou ukazovali – pamatuju si, jak
přišel anděl, to už jsem začínala mít problémy s očima na
čtení. Léta jsem ani nevěděla, že špatně vidím, a pak jsem
si říkala, proč se mračím, a zjistila jsem, že špatně vidím.
Tak jsem s ním o tom mluvila, a on říkal: No, jednou to takhle
seškrábneme, to ještě je čas. (42.27)
Žádné komentáře:
Okomentovat